Normální komunální politik by řekl: to je nemožné! Takové problémy musí řešit stát. Já jdu řešit chodníky… a budu se tvářit, že nic jiného nevidím. My ale nejsme normální (politici).
Víme, jaké to je mít postiženého sourozence, o kterého se stará celá rodina. I my máme prarodiče, kteří už nejsou schopni se o sebe postarat sami. Víme, že více než bolesti se lidi často bojí ztráty důstojnosti. Ale k tomu všemu taky víme, že ta péče něco stojí. Proto předkládáme naprosto „nekorektní“, ambiciózní plán, jak to vyřešit.
Nemáme chuť čekat, až se stát probere, takže navrhujeme zvýšit městské výdaje v sociální péči o 200 milionů, a tím pokrýt alespoň terénní a ambulantní služby. Je to hodně, ale město to zvládne, když bude chtít.
Celých 660 milionů ale město ze svého neutáhne. Ty musíme sehnat z krajských i státních peněz. A my ty peníze seženeme, i kdybychom kvůli tomu měli vyhrát volby do sněmovny! Stát, který se nedokáže postarat o své seniory, o rodiny s nízkým příjmem, o ty, co pečují o své blízké, je zbytečný. Stát, který nedovolí městu postarat se o „chudou brněnskou babičku“, nemá právo říkat si vyspělý demokratický stát.
