Návrh rozpočtu Brna na rok 2016 počítá s tím, že se o desítky milionů korun zvýší výdaje na kulturu, celkově o 63 miliónů. Více než třetina částky půjde na navýšení platů v Národním divadle Brno, Centru experimentálního divadla a Filharmonii Brno. Oproti letošku má rozpočet vzrůst ze 750 milionů na 813 milionů korun. Proč se tak děje a jaké jsou vyhlídky ufinancovatelnosti brněnské kultury do budoucna?

Řeknu vám to takto. Pokud něčemu skutečně rozumím – nebo mám aspoň ten pocit – tak je to kultura. Mnoho let jsem se v ní pohyboval a dokonce se mi podařilo ji i studovat. V dobách svého aktivismu jsem se jí sice nevěnoval, ale o to víc mě lákalo jít řešit na radnici právě kulturu. Kdybych tvrdil, že dokážu dobře spravovat majetek či řešit investiční proces, byl bych pokrytec. Mou doménou je právě kultura. Je mi proto ctí, že mohu předložit stručné představení návrhu rozpočtu na příští rok. Myslím si – ale to samozřejmě musíte zhodnotit vy – že to má hlavu a patu. Posuďte sami.

Na další rok navrhujeme jako rada – a v této chvíli mi dovolte poděkovat všem kolegům z rady, že naprosto nadstandardně chápou potřeby kulturní obce a chápou, že to není házení peněz do kanálu, ale vytváření důstojných a konkurenceschopných podmínek pro tvůrčí činnost – zvýšit prostředky na kulturu o desítky milionů. Konkrétně je to 63 milionů, z čehož o 48 milionů vzešlo z tzv. 2. etapy vytváření rozpočtu, kdy už byly pokryty všechny udržitelnosti projektů či další 3% navýšení platů na základě letošního rozhodnutí vlády. Tedy těchto 48 milionů je v zásadě něco jako „moje politika“.

Drobné položky dělají divy

Hned minulý rok, ač jsme měli na revize rozpočtu kvůli zpochybňování výsledku voleb jen pár dnů, se nám podařilo definitivně škrtnout „dočasné snížení“ příspěvků na kulturu, které zavedl Onderka, protože potřeboval peníze na kanalizaci. Z městského rozpočtu jsme mohli plně pokrýt 3% navýšení platů zavedené vládou a zvýšit o něco peníze do grantů na „nezřizovanou“ (strašidelné slovo) kulturu. (Pozn. – nezřizovaná kultura znamená ta, která není pod příspěvkovými organizacemi města Brna). Ale teď už k rozpočtu na rok 2016, který jsme připravovali my sami.

Začněme od „malých“ položek – o tři a půl milionu navyšujeme dotace! Celkově jsme nyní na 26 milionech, ke splnění předvolebního závazku Brnu kulturnímu a k naplnění koaliční smlouvy zbývají v následujících letech miliony čtyři.

Milion a půl je navrženo pro vstup města do sítě kreativních měst UNESCO v oblasti hudby. S tímto nápadem přišel před rokem David Dittrich, který provozuje mimo jiné portál Brnomestohudby.cz. UNESCO založilo před několika lety sítě měst, které se vždy zaměřují na nějakou z oblastí umění – literaturu, lidové umění, či právě hudbu. Na přihlášce pracovalo mnoho týdnů mnoho osob z magistrátu, příspěvkovek i „nezřizovaných“ skupin. Výsledek kandidatury bude znám až pár dnů po schválení rozpočtu a i pokud bychom se tam při našem prvním pokusu nedostali, hodláme příští rok realizovat několik zajímavých počinů, (například víkendový Hudební maraton), které zvýší prestiž Brna v očích hudbymilných turistů.

Za Hollanem stojí celé divadlo! (Foto Karel Šanda, Týden)

Za Hollanem stojí celé divadlo! (Foto Karel Šanda, Týden)

Kulturní politika – konečně

Skoro tři miliony jsou určeny pro vznik kulturní politiky a analýzu fungování kulturních příspěvkových informací a jejich možné transformaci. Začnu u toho druhého.

Jak jsem psal v červenci, proběhla debata ředitelů příspěvkovek a lidí z magistrátu s rakouskou firmou ICG Integrated Consulting Group, která se transformací příspěvkových organizací na lepší a efektivnější formu fungování s úspěchem zabývá po celém Rakousku. Jejich zkušenosti nás velice zaujaly, proto chceme příští rok zjistit, zda-li podobná cesta vedoucí k větší samostatnosti a efektivitě kulturních institucí nelze nastolit i u nás. Pokud se prokáže – samozřejmě po podrobných diskuzích se všemi aktéry – že to smysl má, vrhneme se ihned do toho. Stávající fungování neukočírovatelného kulturního molochu je velmi nepraktické a přežité, o tom žádná.

Pro veřejnost patrně zajímavější bude tvorba kulturní politiky. V návaznosti na první zasedání Brněnského kulturního parlamentu letos v červnu jsme na Odboru kultury identifikovali potřebu personálně odbor posílit o osobu, která by měla na starosti komunikaci s kulturní scénou. V rámci výběrového řízení jednomyslně zvítězil Viktor Piorecký, který sice nebyl jako jediný z „oboru“, ale měl velkou zkušenost s tvorbou politik, strategii, vizí a všech těchto módních slov, které mohou znít hodně neurčitě, ale v osobě Viktora, který si to všechno ošahal v Agentuře pro sociální začleňování, to bude nabývat konkrétních tvarů. Výstupů bude několik – v horizontu roku a půl (samozřejmě čím dřív, tím líp) vznikne skutečně robustní, smysluplný a s ostatními strategickými materiály provázaný dokument o kulturní politice.

Podle toho bude možno pak jet mnoho let: Prostě popíšeme, co a proč je na brněnské kultuře dobrého, jaké jsou „silné“ a „slabé“ stránky, na co je potřeba se zaměřit, co je už jen reliktem minulosti, který je potřeba bez milosti zrušit a věnovat se něčemu smysluplnějšímu, a tak. To celé vznikne na základě důkladné debaty s jednotlivými kulturními odvětvími, které nebudou pasivně přihlížet, co si to zase na magistrátu píšeme za pitomosti, ale budou spoluautory této „vize“. Osobně se tomu hodlám maximálně věnovat – i proto, že ze svých četných výletů „za pivem“ po Evropě vím, že dobré uchopení kultury v celoměstských souvislostech má skutečně velký smysl – nejen pro kulturu samotnou, ale i pro sociální oblast, byznys a vůbec. Nebudeme však jen rok a půl útrpně čekat na stostránkový fascikl. Chci, aby vše, co se v průběhu těchto kvalitně řízených diskuzí ukáže jako nosné a finančně, časově, personálně možné, bylo ihned realizováno – mnohokrát stačí jen něco prohnat radou a ono to funguje. Konkrétně tím myslím třeba systém propagace kulturních aktivit na reklamních nosičích městských firem a podobně.

Hollanovy pomníky

A taky se budeme spolu s Terezou Chrástovou z Kanceláře strategie města věnovat „finalizaci vize“ (neumíte to někdo nazvat česky?) Kreativního centra tak, abychom v blízké době byli schopni zadat veřejnou architektonickou soutěž, podle které pak Kreativní centrum vybudujeme. Je to důležité, protože pokud nebudou architekti, projektanti a stavitelé vědět, co a pro koho staví, bude výsledek hodně rozpačitý. A to nechceme. Chceme ručit jako město za to, že to bude mít smysl. Kreativním centrem ale podpora kulturních a kreativních průmyslů nekončí, konkrétní výstupy, jako jsou kreativní vouchery, budete moci sledovat na webu Kreativnibrno.cz a příslušném fejsbůčku.

Když jsme u Kreativního centra, přeskočme plynule na další barák. Janáčkovo kulturní centrum! Pokud má za mojí epizodou ve vedení města má zůstat jediná hmatatelná věc, nechť je to takto. Před volbami jsme stáli s Honzou Špačkem před Janáčkovým divadlem a rozdávali návštěvníkům vycházejících po představení letáky CHCU KULTURU, řkouce: „Koncertní sál bez vytáček a hned!“ Jsem rád, že „investiční proces“ (další strašidelná fráze!) tohoto projektu je uchopen opravdu nadstandardně kvalitně. Když jsem vešel do úřadu, neexistovalo k tomuto projektu vlastně nic. Plácali jsme se v názorových diskuzích o počtech sedadel, účelu využití sálu, neměli jsme žádné představy o akustice, nákladech, prostě o ničem. Předchozí garnitura na tom neudělala vůbec nic. A v Česku za posledních 100 let žádný koncertní sál, který by stál za řeč, nevznikl. Proto jsme se nejprve v širší skupině rozjeli po Evropě a navštívili jsme mnoho sálů, kde jsme podrobně poptali veškeré podrobnosti okolo plánování takové stavby, samotné výstavby a následného provozu. Nechám se klidně po zbytek života napadat, že vyhazuju peníze daňových poplatníků za rajzování po světě, ale věřte mi, že kdyby nebylo této tour po Evropě, postavili bychom v Brně za miliardu leda tak paskvil.

Dnes díky získaným znalostem víme úplně přesně, co chceme postavit, a byť to zní velmi troufale, jsem si jistý, že dokážeme vybudovat koncertní sál světových kvalit. (Jo, zapomněl jsem asi na úvod říct, proč ten sál vlastně potřebujeme. Jednoduše proto, že pro potřeby symfonické hudby je nutné mít adekvátní akustické podmínky, které Janáčkova opera nemůže nikdy dosahovat, protože je to divadelní nikoliv koncertní sál, se zcela jinými akustickými podmínkami. Filharmonie dnes musí zkoušet v malilinkatém Besedním domě, která je vhodný na komořinu, ne na velké symfonické kusy, a poprvé se muzikanti slyší až na generálce v Janáčkárně, která je navíc prostě hluchá. Všechny naše zkušenosti z Evropy potvrzují, že výstavba dobrého koncertního sálu s nepřemrštěnými počty sedadel přinese velká pozitiva nejenom pro posluchače a interprety klasické hudby, ale pozvedne kulturnost města celého. Proto to má veliký smysl). Na příští rok prozatím vyčleňujeme na projektování 20 milionů, pokud bude potřeba, přidáme.

Zůstaňme ještě chviličku u staveb – nemálo desítek milionů také posíláme na další pokračování rekonstrukce Janáčkova divadla a drobnější úpravy divadel dalších. V Národním divadle chceme příští rok zrekonstruovat budovu Roosveltovy a pokračovat s dílčími opravy v Janáčkarně tak, aby v letech 2017/18 mohla být dokončena celková nákladná rekonstrukce této již notně opotřebované budovy. Z části také investujeme do obnovy nástrojového vybavení či světelné a zvukové techniky – na tohle se v minulých letech úplně kašlalo, takže výsledkem je selhávání techniky přímo při představeních či hudební nástroje hluboko pod svým vrcholem. Pokud už jednou tu kultůru jako město provozujeme, bylo by fajn, když by aspoň mohla po technické stránce jakž takž fungovat… (Pozn.: jedná se o peníze investiční, jednorázové, které nezakládají trvalé položky v rozpočtu.)

Platy, platy, platy

Ale pojďme už konečně k nejrazantnějšímu navýšení – významně zvedáme platy ve třech nejpodfinancovanějších kulturních institucích! Národním divadle, Filharmonii a CEDu (Provázek a HaDi). Celkem o 28 milionů! (Jedná se o další navýšení nad „povinné“ 3% navýšení dle nařízení vlády.) Jo já vim. Je to hodně. A jedná se o navýšení stálých výdajů! Ale situace v těchto institucích je fakt naprosto strašidelná. Pokud máte jako v Hadivadle nástupní plat 12 tyček, můžete se tak leda střelit do hlavy.

Pominu-li jakousi morální rovinu, že to jsou naši zaměstnanci, tak prostě za těchdle podmínek nelze vytvářet divadlo, které snese srovnání třeba jen s tou zpropadenou Prahou. Prostě proto, že tam každý normální herec uteče. Na vině není vedení těchto divadel, na vině je zřizovatel – tj. Statutární město Brno. V Národním divadle je to to samé. Tam se navíc na rozdíl od činohry pohybujeme na mezinárodní scéně – hrát na housle a tančit balet jde stejně tak „česky“ jako „německy“. Bavíme se zde o mezinárodní scéně a je potřeba, aby umělci působící v Brně měli aspoň trošičku evropské podmínky pro svou práci. Nebo aspoň pocit, že si jich jejich zřizovatel váží.

Peníze nejsou pochopitelně všechno, ale bez toho, že aspoň elementárně finančně oceníte práci těchto profíků, to fakt nikdo soudný nebude dělat. To samé platí o Filharmonii – máme zde těleso s obrovskou perspektivou. Ta se ale nezhmotní, pokud budou muset muzikanti ještě na vedlejšák učit v ZUŠce, nebo hrát ve všech možných KMČ (orchestr typu „kdo má čas“). Historie nám v kultuře zanechala nějaký odkaz a když už jednou máme instituce, které ji udržují – a rozvíjejí! skanzen si rozhodně nebudujeme – tak má smysl se snažit o to, aby byly skutečně na výši, ne aby nedůstojně živořily.

Co včil?

Zmiňované navýšení stálých výdajů chápu jako strop toho, co je město schopno na kulturu vydávat. V dalších letech s výjimkou menšího navýšení na dotace už s dalšími nároky přicházet nechci. Město dává na kulturu strašně moc peněz a není to fér, protože kraj a hlavně stát nedávají na zdejší kulturu nic. Stát sanuje pouze rozpočty „svého“ Národního divadla a „své“ České filharmonie a na kulturu v jiných regionech, než je Praha, kašle. Kraj nedává na živé umění taky vlastně nic – za těch pár milionů samozřejmě pánbůh (Hašku) zaplať – ale na to, že konzumenti brněnského umění jsou v mnoha desítkách procent mimobrněnští, je to opravdu směšné.

Další naše konání v této oblasti je jasné: Vysvětlit vládě a Ministerstvu kultury, že kultura není jen v Praze, a pokud český stát chce, aby byla zejména klasická umění (která jsou nejnákladnější) důstojně provozována a národu prezentována i jinde – například v největším městě Brně, protože Praha je kraj – musí na to dát adekvátní peníze. V případě našeho štatlu se bavíme o cca 200 milionech ročně. Základní pokusy směrem ke spravedlivější distribuci peněz již byly – nejen – z mé strany učiněny, zatím se však u ministerstva kultury a financí nesetkaly s přílišnou odezvou.

Příští rok bude proto pro brněnskou kulturu rozhodující: Buď se ukáže, že stát je ochoten převzít svůj díl zodpovědnosti, nebo si budeme muset poradit nějak sami. A to příjemné nebude, protože Brno prostě nemá dost peněz na to, aby mohlo na důstojné úrovni udržovat celý ten objemný kulturní kolos s takřka miliardovým rozpočtem. Ve spolupráci s ostatními veřejnými subjekty však bez problémů ano a já nechci být ten, kdo tady bude škrtat divadla. Pokud v tom ale jako město zůstaneme sami, nic jiného mi nezbude. A nebo můžu taky škrtnout sám sebe, že…

Přikládám i dokumenty k rozpočtu pro lepší přehled:

Návrh rozpočtu na kulturu v roce 2016 (.pdf)

Soupis kapitálových výdajů na kulturu v roce 2016 (.pdf)

Matěj Hollan · ·