Původní vítězný návrh Mariuse Kotrby (30.9.1959 - 17.5.2011) .

Původní návrh bohužel vybírala odborná porota, která nedokázala zohlednit politické vize našich zastupitelů, ani jejich estetické vnímání, jež se kultivovalo během sledování seriálů Dallas a Dynastie. Původní soutěž stála 1 200 000 Kč, což je v magistrátních relacích komická částka, kterou v době škrtů a krize stejně nikdo nepotřebuje. Proto se můžeme těšit na novou soutěž za 200 000 Kč. Tentokrát budou mít v komisi převahu politici, kteří navážou na českou normalizační tradici, kdy o umělecké hodnotě rozhodovaly politické výbory.

V zadání bude jasně definována realističnost celého díla, takže je pravděpodobné, že sochu odlije z betonu nějaká oblíbená stavební firma. Sice není známo, že by Jošt coby diplomat jezdil na koni po bitevním poli, nicméně na Moravském náměstí na koni pojede – i kdyby bylo nutné přepsat nikým nevolené dějiny. Nezbytná velikost tohoto jezdeckého díla má symbolicky zastínit naproti stojící sochu “Spravedlnosti.” Spravedlnost se tak musí vždy sklonit a podřídit politické odvaze.

Nejlepší Primátor si odvážně hraje se Spravedlností.

Odvaha přitom našim nejmocnějším politikům určitě nechybí. Náš nejlepší primátor dodnes nevysvětlil, proč opsal svou bakalářskou práci. Zatímco třeba v Německu po podobných odhaleních odcházejí ministři a ze studu se stěhují raději do jiných zemí, nejlepší Primátor odvážně zůstává. Náměstek primátora pro rozvoj města, Bc. Ladislav Macek, zase odvážně zneužívá svého postavení k legalizaci své chalupy i s bazénem, postavené načerno na Priglu a to dokonce na městském pozemku. První náměstek primátora Onderky, Ing. Robert Kotzian Ph.D., zase pomáhá udržet v chodu obskurní velkou koalici, zatímco na svém facebookovém profilu je odvážně členem skupin “Chci pravicovou koalici v Brně” a “Fandíme Brnu bez Onderky”. Naneštěstí mu jeho sen zhatil jeho odvážný stranický kolega Pavel Blažek. O koalici nerozhoduje zvolený leader kandidátky, ale bezpečně skrytý kmotr v pozadí.

Vděční krňané nesou svému nejlepšímu Primátorovi sochu nejlepšího Primátora.

Nechceme polemizovat s historiky, podle kterých byl Jošt veskrze zkorumpovaný politik, kterého zajímala pouze moc a majetek. Jistě ho to kvalifikuje na důstojný symbol našeho města. Přesto bychom do soutěže rádi přihlásili naši realistickou sochu nejlepšího Primátora města Krna, v tomto i minulém volebním období, Bc. Romana Onderky MBA. Sochu jsme mu za dojemného přispění obyvatel věnovali 11.11. 2011. Socha je dostatečně velká, aby zastínila sochu Spravedlnosti, a dle našeho mínění dokáže aktuálně vyjádřit politické hodnoty, které v Krně od dob markraběte Jošta přetrvávají již takřka 600 let.

Naše řešení odpovídá i poněkud psychedelickému vyjádření nejlepšího Primátora na adresu připravované soutěže: “Postmoderní přístup umožňuje jisté citace z historie, ale vklad musí být zcela současný. Jinak by se nejednalo o umění a tvůrčí činnost a nemuselo by se soutěžit.”

První část auditu, která hodnotí zakázky, odpisový plán či hospodaření s fondy má magických 111 stránek. Celá potřeba interního auditu divadla vznikla ale na základě „ZPRÁVY O HOSPODAŘENÍ NÁRODNÍHO DIVADLA BRNO“, z května loňského roku, kterou sepsal Ing. René Adámek – nedlouho po zveřejnění zprávy již bývalý ekonomický náměstek NDB. A protože tato zpráva dopadla špatně, bylo potřeba ji vyvrátit. A tím se audit zaobírá od strany 112 do konce.

Audit se moudře omezuje na konstatování, zda autorské honoráře podepsal ten, kdo na to měl podle statutu či jakési směrnice právo, zda je v souladu s nějakým interním předpisem, že Dvořák uzavíral smlouvy, a podobně zásadními věcmi, které mají za úkol zaplnit co nejvíce stránek pocitem, že se to zkoumalo fakt důkladně.

S Adámkovou zprávou se magistrátní kontroloři popasovávají zvoláním „Argumentace Ing. Reného Adámka se nezakládala na pravdě“! Ale my jsme šli ještě dál:

Materiály ke srovnávání:

1. Audit – hlavní protokol
2. Audit – včetně příloh, připomínek NDB a jejich vypořádání
3. Adámkova Zpráva o hospodaření NDB 

Ze zprávy Ing. Adámka:

„Přestože návštěvnost jednotlivých představení je na první pohled vyšší, lze konstatovat, že je to způsobeno poskytnutými slevami na vstupenky až do výše 50% nebo cenou 80,- Kč za 1 vstupenku. Tato skutečnost v přímé úměře koresponduje se ztrátovostí jednotlivých představení. Vysoká návštěvnost představení nekoresponduje s reálnými tržbami, neboť řada vstupenek je rozdána zdarma jako čestné vstupenky nebo jsou rozdány v rámci neekonomických barterů. Rozhodně v tomto případě neobstojí zdůvodnění, že pokud nechodí diváci do divadla, tak raději rozdáme vstupenky výměnou za reklamu či zapůjčení auta …“.

K tomu pro kontrolory uvedl Dvořák:

„… Zdarma se distribuují pouze vstupenky dle V.I.P. protokolu. Ostatní vstupenky se prodávají buď za plnou cenu nebo v určitých slevových režimech jako je tradiční abonmá, karta věrného diváka a dále v ad hoc akcích, vánoční abonmá, dárkové poukazy a dále slevy pro seniory, studenty, odboráře, skupinové slevy a podobně …“.

(Slova Daniela Dvořáka můžeme plně potvrdit, neboť naše kritická sekce získala čtyři V. I. P. vstupenky v celkové ceně 0,- Kč do prezidentské lóže Mahenky, na reprízu představení Černé madony krněnské. Získání V. I. P. vstupenek nám trvalo asi 10 minut. Takže o jejich zneužívání nemůže být řeč.)

Audit trhá pomocí tabulek toto Adámkovo zjištění na cucky. Používá pro to oblíbenou argumentační figuru zpopularizovanou cestovatelem Klausem, kdy se napadne něco, co nikdo netvrdí, a to se pak demonstrativně rozsápe. Audit tak třeba konstatuje, že za doby působení Dvořáka ve srovnání s rokem 2006 počet čestných vstupenek absolutně i poměrně vzrostl, ale že tržby jsou vyšší než v roce 2006. Adámek však nepíše o tržbách, ty samy o sobě, bez započítání nákladů, neznamenají vůbec nic. Adámek píše o ztrátovosti jednotlivých představení, tj. za x Kč se udělá představení, které se obratem derniéruje, takže výsledkem je ztráta.

Autorské honoráře „neveřejně vystupujícím umělcům“

Pod milým ptydepe „neveřejně vystupující umělec“ se skrývá označení pro režiséry a scénografy.

Adámek drze kritizuje:

„… náklady na inscenace několikanásobně převyšují výnosy… Záměrem je nikoliv tvorba kvalitních inscenací, ale co největší množství nových inscenací, za něž se vyplatí autorské honoráře. Inscenace jsou následně pro nezájem diváků staženy z repertoáru …“.

Magistrátní kontroloři si z toho důvodu zažádali o vydání:

„seznamu všech premiér, realizovaných NDB v kontrolovaném období, včetně veškerých nákladů a výnosů s nimi souvisejících, včetně informace, zda jsou představení dosud v repertoáru NDB. Vyhodnocení oprávněnosti uzavírání smluv s neveřejně vystupujícími umělci je popsáno v textu u jednotlivých namátkově vybraných inscenací. “

Pravděpodobně jen působením zlých krněnských sil se stalo, že do auditu se informace o nákladech a výnosech a počtech repríz nedostaly. U hodnocených inscenací se musíme spokojit s lakonickým konstatováním, že: „Nebyly zjištěny nedostatky“. Děkujeme.

Když by totiž ony náklady a výnosy hodnoceny byly, nedostatky by zjištěny byly.

ano, tento graf také neříká vůbec nic

Podívali jsme do Adámkovy zprávy na počty repríz a výnosy z jednotlivých auditem hodnocených inscenací z let 2007 – 2010: Zjistili jsme, že pouze Královna Margot a Netopýr k 31. prosinci 2010 vydělaly, v součtu 818.000 Kč.

Všechny ostatní hodnocené inscenace byly k poslednímu dni roku 2011 prodělečné, takže se autorské honoráře pro „neveřejně vystupující umělce“ jako na truc nevrátily. Celkově skončily ztrátové inscenace z let 2007 – 2010 na –7.292.600 Kč.

Některé inscenace, třeba MAI 68, se hrály jen 2x (ztráta 766.665 Kč), nebo v případě Deníku Anny Frankové 5x (ztráta 520.116 Kč), či jako Nížína 4x (ztráta 822.356 Kč).

Adámek ve zprávě předjímá i podzimní propadák s inscenací Ruleta:

„V září 2011 má být uvedena na scénu Mahenova divadla opera Ruleta autora Zdeňka Merty. Rozpočet na inscenaci je ve výši 1.000 tis. Kč. Podle slov autora libreta a režiséra inscenace Stanislava Moši jsou skutečné náklady odhadovány na min. 2.000 tis. Kč. Jenom honorář pana ředitele za scénu je podle předběžného rozpočtu inscenace ve výši 200 tis. Kč.

Předpokládaný počet odehraných představení je 5x v Mahenově divadle. Při kapacitě 500 prodaných vstupenek při průměrné ceně 200,- Kč je předpokládaná tržba ve výši 500 tis. Kč. Vzniklá škoda na zrealizovaní opery Ruleta je ve výši 1.500 tis. Kč.

Zákulisí Rulety je takové, že Dvořák chtěl, aby na vznik inscenace přispěl provozovatel hazardních automatů, Synot. Jenže ten to odmítl, nehodilo se mu to do mediálního obrazu. A tak když Moša, režisér, přišel poprvé na zkoušku, dozvěděl se, že místo slíbeného miliónu má asi 300 tisíc, za který dokázali splácat jenom scénický koncert, ten se 2x odehrál a šlus.

Čísla svědčí o vynikající Dvořákově dramaturgické prozíravosti – okamžitě derniérovaná představení – jakož i o skvělém manažerském citu, ježto většina inscenací v posledních letech byla prodělečných. Podle auditu je vše v pořádku, protože podle směrnice mohl Dvořák nabídnout režisérům a scénografům (tj. většinou sobě) třeba půlku Krna a Janu Bohuňovskou za ženu.

Barterové smlouvy

Barterová smlouva je označení pro situaci, kdy si najmete nějakou službu, jako protiplnění za ni nezaplatíte, ale smluvnímu partnerovi za ni nabídnete taky službu, ve stejné hodnotě. Přičemž se „stejnými hodnotami“ se dají dělat velké věci.

Národní divadlo uzavíralo všechny barterové smlouvy bez kalkulace cen za poskytování reklamy. Podle slov Dvořáka:

„Ceník reklamy nebyl vydán, cena za reklamu ve smlouvách o spolupráci byla stanovena jako cena smluvní, která se odvíjela od protiplnění druhé strany. Protiplnění druhé stany bylo vždy odvislé od její nabídky.“

Proč ne třeba za milion

Dvořák tak dokázal s Heinekenem uzavřít tři smlouvy „odvislé od nabídky“, kdy jednou získal na raut litr Starobrna za 12 Kč + DPH, podruhé za 15,65 + DPH, ale potřetí se hecl a cenu vyšrouboval na fantastických 73,51 Kč + DPH za litr starobrněnského ostatního chmeleného alkoholického nápoje. Pokaždé vyměnil škopky za lupeny (70 – 100 lístků), několikanásobnou reklamu v časopisu DIVA a „umístění loga v programových skládačkách a v programovém plakátě“. Kdo si někdy objednával bečku na párty, musí nad Dvořákovou schopností stlačit cenu na minimum radostí zaplesat.

Kontroloři se k tomu postavili čelem:

„Shrnutí:

- Poskytování čestných vstupenek a vstupenek za úplatu v rámci uzavíraných smluv o spolupráci není v rozporu s platnou právní úpravou a ani se zřizovací listinou této příspěvkové organizace. “

Co nedokázal nahnat Dvořák na pivu, to dohonil v pronájmu aut.

V roce 2009 si pronajal auto Lexus za 47.619 Kč měsíčně, za dva roky pronájmu dalo NDB firmě C&K, a. s., vstupenky a reklamu v ceně 1.062.600,- Kč a podle kontrolorů „nebyly zjištěny nedostatky“.

Co je ale Lexus oproti BWM řady 5. Pouze člověk, který absolutně nerozumí divadelnímu provozu, si může myslet, že ředitel krněnské kulturní příspěvkovky BMW řady 5 mít nemusí. Musí. A musí ho mít za každou cenu. Bez BMW řady 5 nelze zaručit chod žádného divadla.

Mít před divadlem BMW - k nezaplacení

Proto uzavřel Dvořák v roce 2011 v období duben až prosinec s firmou Renocar, a. s., barterovou smlouvu na zapůjčení BMW řady 5 za záviděníhodných 800.000 Kč. Měsíčně za démonických 88.888,888 Kč. Za takové peníze by šlo udělat několik nezávislých divadel, a to by nebylo dobře. Citace z auditu:

„Jako protiplnění poskytlo NDB celostránkovou reklamu v programech na představení, umístění loga na plakátech, programových skládačkách, v brožuře předplatného, prezentaci vozů před budovami divadel NDB po dobu 25 týdnů. Dále poskytlo NDB pronájem prostor budov divadel v hodnotě 180.000,- Kč a 2 klientská představení v hodnotě 230.000,- Kč. “

Jupí.

Hodnocení kontrolorů, tedy zaměstnanců krněnského magistrátu, je ultimátní:

„Pronájem automobilů jako protiplnění za poskytnutí reklamních služeb a poskytování vstupenek za úplatu v rámci uzavíraných smluv o spolupráci není v rozporu s platnou právní úpravou a ani se zřizovací listinou této příspěvkové organizace.“

Za „audit“, který několik zaměstnanců magistrátu dělalo deset měsíců, se vyhodil na platech tak asi milion korun.

Epilog: A proto podáváme na vedení národního divadla, Daniela Dvořáka, ale současně i na zaměstnance magistrátu, kteří „audit“ provedli, a také na vedení města, které má mít nad hospodařením divadla dohled, tedy na Onderku a Bohuňovskou, trestní oznámení za porušení povinnosti při správě cizího majetku, § 220 trestního zákoníku, a Porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti, § 221.

Tak například zakázky

Audit se v prvé části věnuje zakázkám. Magistrátní kontroloři si vybrali – náhodně – vždy jednu až dvě zakázky z let 2006 – 2011.

První divotvorná zakázka je z července 2007. Tehdy se náhle pokazily jevištní stoly v Janáčkárně (stoly jsou takové to, co se umí v jevišti vysouvat a zasouvat). Náhle = na jevištní techniku, vyrobenou v 60. letech, se v souladu s paradigmatem krněnského dlouhodobého a promyšleného projektování a stavění nikdy nešáhlo a čekalo se, kdy ten šrot někomu spadne na hlavu. Tak se událo v červnu 2007. A jupí, hned tu byla vítaná možnost, jak dát zakázku na 5.457.140,- Kč v rámci tzv. jednacího řízení bez uveřejnění oblíbené firmě GRADIOR GROUP, a. s., které se zavolalo, zda nemá o príma zakázku náhodou zájem. Měla. Namísto otravného veřejného výběrového řízení, kde by mohla cena zakázky klesnout třeba o několik desítek procent – a to si tady nikdo v Krně nepřeje – se celý problém neočekávatelné události vyřešil výhodně pro všechny strany.

Další roztomilá zakázka na sebe nenechala dlouho čekat. V roce 2008 si Dvořák vzpomněl, že okamžitě potřebuje sehnat „Sadu bezdrátových mikrofonů Sennheiser“. A to, pochopitelně, v tajném jednacím řízení bez uveřejnění. Dvořákova argumentace pro urychlené tajné řízení byla argumentačně neprůstřelná:

„Domnívám se, že důvody k použití jednacího řízení bez uveřejnění v situaci, kdy byl ohrožen divadelní provoz NDB, tedy předmět jeho hlavní činnosti s přímou vazbou na hospodaření a hospodářský výsledek organizace (tržby za vstupné) zcela odpovídají § 23 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb: …“.

Může se krněnské Národní divadlo obejít bez cvičeného hrocha?!?

Když si Dvořák vzpomene, že jsou potřeba zlaté záchodové mísy firmy Přemek Veselý a cvičená opice Jana, je nutné je okamžitě za jakoukoliv cenu získat, protože každou minutu, kdy divadlo zlaté záchodové mísy Přemka Veselého a cvičenou opici Janu nemá, přichází o zisk, neboť všichni Krňané v tu ránu odjedou za kulturou do Bukurešti, kde Přemkovy zlaté záchodové mísy, cvičenou opici Janu, mluvícího papouška Romana a sadu bezdrátových mikrofonů Sennheiser mají. Zakázku za 3.405.700,- Kč bez DPH získala po tvrdém boji firma AVC Praha, spol. s r. o.

Z hlediska hospodárného nakládání s veřejnými prostředky je favoritem dlouhodobě promyšlená a plánovaná zakázka z roku 2010 na „Opravy po havárii – 3. a 4. patro – budova Dvořákova 11“. Zakázku za 460.656,- Kč bez DPH získala firma RTZ Holding, a. s., tentokrát dle všeho ve standardním výběrovém řízení. Leč v průběhu realizace zakázky se vyskytly oblíbené vícepráce. A zakázka se postupně vyšplhala Dodatkem č. 1, Dodatkem č. 2, Dodatkem č. 3 a naposledy Dodatkem č. 4 na sympatických 1.945.973,- Kč bez DPH, což je o 422 % víc, než byl finanční objem původní zakázky, a tedy o 402 % více, než toleruje pro dodatečné práce zákon (§ 23, odst. 7, písm. a, bod 3 zákona o veřejných zakázkách).

Čtenáři až běhá mráz po zádech, jak by audit dopadl, když by kontroloři nevybírali zakázky namátkově, ale sjeli jednu po druhé. Br.

Otázka za milion: Kdo vede operu Národního divadla?

K dokonalosti dotáhl Dvořák princip ozkoušený na veřejných zakázkách při výběru šéfů jednotlivých divadelních domů. V minulém roce se domluvil s nejlepší Radou města, že se zruší zbytečná výběrová řízení na šéfa opery, Mahenky či Reduty, a Dvořák si bude šéfy vybírat sám, protože je to tak nejspravedlivější. A tak po loňském odchodu Roka Rappla z opery jmenoval Dvořák na místo šéfa nějakou paní z Maďarska (jméno a důvod jejího jmenování se nepodařilo zjistit) a po náhlém onemocnění Petra Velka, šéfa Mahenovy činohry, jsme si nejprve v Blesku mohli přečíst, že se Žilkové rozpadá rodina, protože Martin Stropnický se stěhuje do Krna, z čehož se následně vyklubalo, že oblíbený herec povede Mahenku. Redutu povede od nové sezóny Zdeněk Junák.

Tolik dnešní ochutnávka z auditu. O tom, jak Dvořák dokázal ze Starobrna vymámit litr piva za 73,51 Kč + DPH, si povíme zítra.

V Brně, dne 22. dubna 2012 – Jelikož ODS nenašla ve svých řadách nikoho, kdo by ji mohl důstojně reprezentovat v boji o prezidentské křeslo, neváhal jsem a rozhodl jsem se vzít odpovědnost na sebe.

Kandidatura za ODS je logickým vyústěním mé dosavadní politiky, kdy se mi na komunální úrovni podařilo zcela sloučit programy ODS a ČSSD. Myslím, že je to tak správně. Chodníky v Brně nejsou levicové ani pravicové a stejně tak naše země není pravicová, ani levicová, ale je nás všech. Chci a budu prezidentem všech, stejně jako jsem primátorem všech Brňanů.

Při výkonu svého prezidentského mandátu hodlám navázat na vše dobré, co pro Českou republiku učinil Václav Klaus, s kterým i přes naproto odlišný světonázor sdílím mnoho z jeho pohledu na svět.

Heslem mé kandidatury bude heslo „Není to náš stát, je to můj stát!“, neboť je jasné, že dokud nebude každý z nás občanů považovat náš český stát za svůj, nebudeme schopni ve světové konkurenci obstát.

Svou kandidaturou chci také zamezit zvolení kandidáta ČSSD, Jiřího Dientsbiera, který se snaží prorazit bohumínské usnesení, zakazující ČSSD otevřenou spolupráci s KSČM. Proti tomu jsem vždy vystupoval a udělám vše pro to, abych návratu komunistů k moci zamezil.

Detaily své kandidatury představím na tiskové konferenci spolu s šéfem kampaně, Michalem Haškem, a předsedou ODS, Petrem Nečasem, 11. května v 11 hodin v kavárně Onyx na Zámečnické ulici.

Bc. Roman Onderka, MBA

Odvážný zastupitel Kratochvil se Flédy rozhodně nebojí.

Jan Kratochvil si v roce 2007 založil Muzeum českého a slovenského exilu 20. století, které sídlí nedaleko Flédy a kde mapuje mimojiné i policejní šikanu vůči dizidentům před rokem 1989. Nastudování normalizačních praktik ho nyní coby zastupitele inspiruje v úspěšném boji proti nikým nevolené Flédě. Protože samostatnou Flédu nelze vydírat srze městské dotace, je třeba ji zavřít úplně. Tento postup jistě nadšeně ocení i zhruba 100 000 studentů, které program Flédy zbytečně ruší od jejich studia.

Nikým nevolený zahraniční umělec - navíc ani nehraje na tamburínu!

Klub díky pravidelnému udávání našeho nejlepšího královopolského zastupitele pravidelně navštěvuje hygiena, stavební a živnostenský úřad. Sympatickou pomocí v rozvoji kultury je jistě i průměrných 120 návštěv policie za měsíc, která je nucena zasahovat na popud dizidenta Kratochvila. Ten rovněž nelenil podávat podněty ke kulturní komisi v níž zasedal a své návrhy následně odvážně schvaloval.

Na Flédě lze dokonce spatřit i tolik nenáviděné divadlo.

Nyní se mu podařilo prosadit vyhlášku, na jejímž základě musí Fléda zavírat v deset hodin večer, tedy v době, kdy se v ní hromadí nejvíce nestoudných občanů. Ti by přitom měli svobodně sedět doma. Vyhláška se naštěstí nedotkne provozu žádné z okolních nonstop-heren, protože ty jsou nedílnou součástí krněnského genia loci, za kterým přijíždí do Krna tisíce závislých gamblerů z širokého okolí.

Dočká se i Fléda svého pomníku pro oběti mocenské zvůle?

Omezení provozu přichází v nejvyšší čas. Jinak by se mohlo provozovatelům Flédy podařit dokončit odhlučnění za 10 000 000 Kč. V eliminaci hluku jim odvážně brání i inspirativní bojovník za svobodu Jan Kratochvil. Nepouští je do svých sousedních prostor, kde by si mohli změřit reálnou míru prosakujícího kraválu. To by totiž nakonec mohlo vést k vyřešení této zvukové šarvátky, ale nepodařilo by se zlikvidovat zpupný klub.

Kratochvil se svou manželkou vytvořil v roce 2009 bizarní pomník věnovaný “obětem komunistické zvůle.” Případní fanoušci socialistického realizmu jej naleznou v Bohunicích. Pevně doufáme, že jednou vytvoří podobně obscéní pomník i oběti jeho vlastní zvůle. Flédě.

Andrej Čírtek, mluvčí českého hazardu, proslul v nedávné době zejména tiskovou zprávou reagující na projekt občanského sdružení Brnění, Mapyhazardu.cz.:

UNASO-Unie herního průmyslu ČR chystá projekt Mapy odpovědných heren. V jeho rámci seznámí veřejnost se sázkovým průmyslem v ČR a zveřejní mapu českých měst, kde provozovatelé heren a kasin po dohodě s městem přistoupili k autoregulaci, která znamená omezení venkovní reklamy a zvýšení bezpečnosti obsluhy i hostů. V rámci projektu budou spuštěny internetové stránky Mapyodpovednychheren.cz. Představení projektu se bude konat ve středu, 11. dubna.

Představení projektu se ale bohužel nekonalo. Možná proto, že si Čírtek nezaregistroval adresu, kterou napsal do tiskovky a vyfoukl mu jí Karel Antal.

A protože nemá pan Čírtek nyní kde publikovat svoje zprávy, dali jsme mu prostor u nás:

Dovoluji si za KAJOT reagovat na článek Krněnští gambleři hrají za Kometu od Matěje Hollana. Nebudu používat styl ironické nadsázky vlastní tomuto serveru, byť se mi líbí; bylo by to na škodu srozumitelnosti argumentů.

Kostky. Zdroj: Kajot for young

Základní argument Matěje Hollana je, že výherní automaty jsou zlo a zlé je všechno, co s nimi souvisí. Třeba i sponzoring Komety Brno. To je omyl. Výherní automaty existují proto, že část populace všude na světě má ráda sázkové hry. První hrací kostky v českých zemích byly objeveny už v keltském oppidu u Stradonic. Díky technickému pokroku kostky vystřídaly výherní automaty.

Sázkové hry nejsou žádné společenské zlo, ale normální zábava, která něco stojí. Naprostá většina návštěvníků heren a kasin jsou normální hráči hrající pro zábavu. Mají svůj limit na sázku a pokud dosáhnou výhry, tak hru ukončí. To je vidět ze statistik Ministerstva financí, kdy cca 75 procent obratu automatů se vrátí hráčům na výhrách. Pro KAJOT či jiné firmy zbývá tržba 25 procent, ze které zaplatí daně, zaměstnance, pronájmy, energie, investice do nových technologií nebo třeba sponzoring hokeje. Je to normální podnikání, ne zlatý důl.

F63.0 (MKN – 10): Patologické hráčství, str. 9, dokument, na základě kterého Ministerstvo financí vytvořil nový zákon o sázkových hrách

Matěj Hollan v zásadě propaguje prohibici heren a kasin. Řekněme si, co by znamenala prohibice v Brně. Zmizeli by hráči a jejich poptávka? Samozřejmě že ne. Většina hráčů by se naučila hrát ty samé hry v kasinech na internetu. Žádné z nich není v ČR povolené, žádné neplatí daně a žádné nevytváří pracovní místa. Kromě toho by vznikla v Brně „scéna“ černých heren a kasin maskovaných jako soukromé kluby. Netřeba dodávat, že ani internetová kasina, ani černé herny nebudou utrácet za takové nesmysly jako sponzoring Komety Brno.

Krnění-S Matějem Hollanem from Krnění on Vimeo.

Že nám někdo nadává do hazardní mafie a našim zákazníkům do gamblerů? Může mít k tomu osobní důvody a mít gamblera mezi svými blízkými. Je současná móda, že za různé své osobní životní problémy dotyčný odmítá převzít osobní zodpovědnost a hledá viníky okolo sebe. Místo aby se člověk, který hazardní hrou způsobil problémy sobě i okolí, omluvil a zpytoval svědomí, udělá viníka z výherního automatu, firmy, která ho provozuje, a státu, který umístění automatu povolil. A příbuzní radši akceptují verzi o nemocném gamblerovi, než by si připustili, že se jedná o nezodpovědného a lehkomyslného člověka.

Naší společenskou odpovědnost uznáváme, i co se prevence gamblerství týče, a chceme v této oblasti přidat. Na druhou stranu není potřeba se společnosti omlouvat za naše podnikání, které vytváří legální, zdaněnou a regulovanou nabídku sázkových her pro hráče v Brně i jinde v republice. Vnímá Matěj Hollan, že kromě výherních automatů tu jsou kurzové sázky a řada dalších sázkových her, na kterých může nezodpovědný hráč zchudnout také?

Podíl jednotlivých sázkových her a loterií na celkovém hospodářském výsledku v České republice v roce 2009

Proč vlastně nebojuje Hollan s nabídkou alkoholu???

Proč Brnění neválčí s nelegálními turnaji v pokeru mimo kasina, které se za přitakávání médií prezentují jako „sport“? Proč vlastně nebojuje s nabídkou alkoholu, když je národní závislostí alkoholismus (týká se až miliónu občanů) a teenager si může koupit tvrdý alkohol v každém supermarketu? A proč nebojuje s internetovými kasiny, kam v případě naší podnikatelské likvidace valná část brněnských hráčů přejde?

Správné řešení pro Brno není prohibice výherních automatů, ale regulace výskytu heren, jejich reklamy a pravidel pro bezpečnost obsluhy i hostů. Jednoduše řečeno město má nastavit takovou laťku, aby přežily jen kvalitní herny a kasina. Uznáváme, že v tomto ohledu je v Brně hodně práce. KAJOT je místní značka, jsme brněnští patrioti a chceme se na této práci podílet. Kromě toho budeme dál sponzorovat místní sport i neziskový sektor, protože to je správné a funguje tak sázkový byznys na celém světě.

V úctě Krňanům

za firmu KAJOT

Andrej Čírtek, sekretář Unie herního průmyslu ČR

]]> http://www.zitbrno.cz/ekonomika/z-dopisu-ctenaru-kajot-je-krnenskym-patriotem/feed 103 http://www.zitbrno.cz/radnice/portal-primatora/inz-kohout-nechci-slevu-zadarmo http://www.zitbrno.cz/radnice/portal-primatora/inz-kohout-nechci-slevu-zadarmo#comments Wed, 18 Apr 2012 05:18:36 +0000 Mojmír Boháček http://www.zitbrno.cz/?p=5466 Magie čísel se začala magistrátem šířit postupně hned poté, co do křesla kancléře primátora města Krna usedl inž. Kohout. Inženýr Milan Kohout.

Tento báječný chlapík, vládnoucí pevnou rukou kanceláři nejlepšího primátora největšího města této země dokonce vystudoval vysokou školu ještě dříve, než se dal do služeb magistrátu! Na vysoké škole vynikal špičkovou znalostí matematiky, zejména násobením. Postupně si však uvědomoval, že čistě racionální přístup k životu ho zcela nenaplňuje a začal se zajímat o ezoterické vědy. Ponejvíce o numerologii.

Inž. Milan Kohout

Když se posléze objevila šance pracovat pro nejlepšího primátora Onderku, neváhal, dobře si nastudoval primátorův životopis a s těmito nabitými vědomostmi a obsidiánem v kapse snadno vyhrál konkurz na kancléře. S důvtipným primátorem Onderkou si hned padl do noty. A tak se zrodilo numerologické duo, které v tuzemských komunálních dějinách nemá obdoby. Inž. Milan Kohout a Bc. Roman Onderka, MBA.

A primátorovi a jeho kancléři se taková praxe zalíbila, takže takových numerologických příhod odvozených od magického čísla 11 (slovy: jedenáct) má Krno za poslední dobu plno. Počet členů městské rady je statutem města Krna pevně dán na 11 a stejný počet cel na ně čeká ve špilberských kasematech, nebo pár kuliček na počítadle v ZŠ Krno–Tuřany.

Watch this video on YouTube.

„Mimochodem, primátor tohoto města se narodil jedenáctého jedenáctý…“

City DNES Krno, speciální magazín pro Krno a Krňani

Ne všechny úmysly radnice se však dají řídit čistě jedenáctkovou logikou. Koncem loňského pojala primátorská kancelář záměr výhodně inzerovat 11x (slovy: jedenáctkrát) v roce 2012 vše o své nejlepší činnosti pro občany v City Dnes Krno, speciálním magazínu MF Dnes pro Krno a Krňany, vydávaném v každém z jedenácti krněnských měsíců v horentním nákladu 20 000 kusů. Jenže v nabídce od vydavatele se skvěla základní ceníková cena za dvoustranu v podobě nemotorné číslovky 62 400 Kč bez DPH. To nemohl inž. Kohout přenést přes srdce a bodře částku zaokrouhlil na osminásobek jedenáctky. Tedy na 88 000 korun. A hnedle do smlouvy připojil svůj podpis.

A tak to na tom magistrátu chodí, numerologie si prostě žádá své, ať to stojí, co to stojí. Hodní lidé ve vydavatelství MAFRA, a.s. s penězi od magistrátu jistě naloží moudře a ve prospěch Krna a Krňanů (zejména některých).

_________

Poznámky:
1/ Cena za 1 stranu je v ceníku určena na 48.000 Kč bez DPH, dvoustrana tedy vychází na dvojnásobek, tj. 96.000 Kč. Z této ceny je třeba odečíst jednak slevu za plochu (15 %) a za opakování (20 %), výsledná základní ceníková cena činí 62.400 Kč.
2/ Jelikož magistrát není plátcem DPH, rozdíl mezi sjednanou a ceníkovou cenou činí celkem 314.600 Kč.
3/ Běžná sleva poskytovaná inzerentům vydavatelstvím při daném objemu inzerce se pohybuje kolem 50 – 75 % z ceníkové ceny.

Updatováno 24. dubna: Sleva za plochu má být započítána ve výši 20, nikoliv 15 %. Správně vypočtená ceníková cena má tedy činit 57 600 Kč, rozdíl v ceně na jedné dvoustraně je tedy 30 400 Kč bez DPH. Navýšení je tedy 53 % a celkově činí 401 280 Kč vč. DPH. Za nedopatření při výpočtu se čtenářům autor omlouvá.

Bez jejich excelentních výkonů v průběhu celé sezony by KAJOT, majitel většiny automatů v Krně a současně hlavní sponzor Komety, nemohl tak štědře hokej podporovat.

Jen za poslední týden naházeli krněnští gambleři do automatů 111 milionů. KAJOT mohl z utržených peněz koupit hráčům nové helmy a nabrousit brusle. Konkurenční výhoda Komety oproti ostatním klubům hokejové extraligy je v tom důsledku obrovská. Za žádným jiným týmem nestojí zástupy statisíců gamblerů ochotných kdykoliv naházet do automatů cokoliv, a to včetně financí svých, manželky, babičky, firmy, nebo klidně i peníze úplně cizích lidí. Tato oddanost fanoušků se nemůže s žádným jiným týmem rovnat.

Na excelentní finanční výhodu doplatili všichni dosavadní soupeři Komety v play off. Taková Plzeň se svou Intercorou je oproti KAJOTu nic. Intercora je natolik bezzubá, že jsou pro ni problém i plzeňské Děti Země, kteří ji už několik let obtěžují při stavbě hypermarketu.

Krněnští gambleři jsou na výkony svého týmu patřičně hrdí a investovaných peněz ani v nejmenším nelitují:

ŽB: „Jak se po vaší dnešní prohře cítíte?“

Karel P., 34 let, Arena Sport Bar, Hybešova 19a: „Tak určitě! Zrovna včera jsem nechal v terminálu výplatu a dnes jsem rozhodnut nechat tam další. Ten pocit, že KAJOT bude hokejovým mistrem, nelze penězi vůbec vyjádřit.“

Robert K., 49 let, herna bar 007, Bratislavská 7: „Moje srdce bije pro Kometu! Na začátku sezóny jsem se kamarádem vsadil, že prohraju na ruletě barák. To se mi povedlo během dvou měsíců, sázku jsem vyhrál a zase prohrál.“

Filip M., 15 let, Peklo, Křížová 20: „Kvůli Kometě jsem odešel z domu a našel si práci už ve čtrnácti. Všechny vydělané peníze jsem ihned investoval do podpory sportu. Myslím, že všichni mladí lidé by měli sport podporovat.“

Josef P., 29 let, U Kamenožrouta, Gorkého 50: „Dřív jsme byli dobrá trojka, ale Milan si před rokem hodil mašli – jeho manželka zjistila, že do Komety investoval i budoucnost jejich dětí – a před týdnem dostal Radim infarkt, potý, co 6 dnů v kuse hrál. Je to pro sport veliká škoda, oba kluci dávali do sportu tolik, co málokdo. Zůstal jsem na to teď už sám, ale snažím se.“

Zuzana M., 66., U Tygra, Kotlářská 18 : „Důchod mám malý, ale i to málo ráda věnuji do sportu.“

Ivoš a Helena V., 18 a 19, herna bar Vega, Křenová 14: „Fandit Kometě jsme začali už před svatbou. Měli jsme ji naplánovanou opravdu velkoryse, ale nakonec jsme dali přednost Kometě, zbylo nám sotva na prstýnky. Kucí nám to ale stonásobně vynahradili.“

Milan Š., 33, herna Admiral, Cejl 42: „Do herny chodím s celou rodinou. Myslím si, že s výchovou dětí ke sportu je potřeba začít hned od kolébky. Honzík (8) se naučil kvůli hře počítat a je tak samostatný, že zvládne obsloužit i tři automaty zaráz a já si můžu zajít v klidu na pivo. Dává mu to daleko víc než škola.“

Jupí

Krněnští hokejisti jsou si neuvěřitelné podpory svých fanoušků vědomi a váží si ji. „Bez KAJOTU a jeho armády dárců bychom vůbec nemohli na takto vysoké umístění pomýšlet. Ale hrozí, že se přísun peněz z hazardu může jednoho krásného dne zastavit, prosím proto fanoušky ať neváhají a naházejí do rulety a automatů hodně peněz i do zásoby. Společnými silami to dokážeme!“ věří ředitel Komety, Libor Zábranský.

Pokud znáte ve svém okolí někoho, kdo hraje na matech, podpořte ho. I jeho zásluhou je Kometa tam, kde je.

V příštím díle se podíváme, jak Kajot podporuje krněnskou kulturu.

Copak z ní jednou bude? Narkomanka? Občanská aktivistka?

Krněnský boj s dětmi a jejich prostopášnými rodiči, odstartovalo v závěru roku 2011 zdražení jeslí z 800 na 6000 Kč pro rodiče s minimálním příjmem, kteří si díky jeslím mohli dovolit chodit do práce. Tato tvůrčí šikana přinesla rychle kýžené ovoce v podobě zkomplikování každodenního života těchto několika zbytečných rodičů. Od začátku dubna se proto ceny vrátily takřka na původní úroveň. Jejich vývoj zřetelně demonstruje dlouhodobou a promyšlenou koncepční práci nejlepšího magistrátu.

Na řadě jsou nyní přebujelé školky, které poskytují zázemí malým legračním lidem. Frivolní rodiče nerespektují městské kvóty a pořizují si zbytečně mnoho dětí. Aktuálně magistrát počítá ve školkách s 2254 dětmi – zjevně negramotní rodiče si jich však pořídili 4637. Protože však v Řecku panuje ekonomická krize, bude nutné v Krně ještě více snižovat stavy dětských parazitů, kteří odmítají pracovat či platit daně a dožadují se navíc bezplatné dopravy či ubytování.

Chátrající Arnoldova vila původně patřila rodině Tugendhat.

Rušení školek bude probíhat především v centru Krna, kde nemají děti co pohledávat. Jako první je na řadě školka na ulici Drobného. Nebezpečná školka spadá do neprávem opomíjené části Krno-Sever, která byla dlouho spojená s populárním mafiánským duem bratří Lea a Milana Venclíků, na něž mnozí krňané vzpomínají se slzou v oku dodnes.

Krněnská verze kmotra: vždy veselý Jiří Hos

Nyní se snaží zašlou slávu obnovit Jiří Hos, bez jehož účasti v představenstvu si neumí svůj život představit prakticky žádná krněnská firma. Díky tomu vlastní půlku Jižního ghetta nebo pozemky okolo současného nádraží. Vedle jeho krásné vily stojí i ono doupě dětských příživníků. Své plány s budovou však zatím šalamounsky tají. Rychlý konec čeká také sousedící saunařský klub, jehož pozemek protřelý filuta Hos rovněž nutně potřebuje.

V nelehké oběti pro veřejné blaho naštěstí panu Jiřímu pomáhá starostka Krna-Sever, Ing. Bc. Sabina Tomíšková. Ta se snaží všemi prostředky zabránit zbytečné rekonstrukci chátrající vily, která posledních pět let funguje jen díky výjimce krajských hygieniků, která naštěstí brzy skončí. Obětavou starostku přitom neustále obtěžují dotěrní rodiče, kteří svými protesty a peticemi ohrožují demokracii.

Rozverná starostka Tomíšková se malých kverulantů nebojí.

Naše statečná starostka ale ví jak na ně: “oni mi sem vždycky donesou nějaký seznamy lidí s podpisy a já jim za to třeba slíbím, že to opravíme nebo že vedle postavíme jinou školku,”
směje se šibalsky rozverná Tomíšková a její  místostarostka MUDr. Radmila Vondráková dodává: „ta zahrada je stejně k ničemu, vždyť se tam nedá ani kopat s balónem.“ Školka už každopádně od letoška nové uličníky nepřijímá a ti se tak mohou i se svými zhýralými rodiči svobodně odstěhovat třeba do Adamova nebo Břeclavi.